Obyvatelé a náboženství

Přibližně 75% obyvatel Thajska tvoří Thajci dělící se do několika skupin. Jedná se o centrální Thajce, kteří obývají oblasti kolem delty řeky Chao Phraya, dále Thai Lao, kteří žijí v severovýchodním Thajsku, Thai Pak Tai obývající jižní Thajsko a severní Thajce. Každá skupina má svoje vlastní nářečí a také typické rysy dané oblasti, ať již se jedná o umělecká řemesla, kuchyni, či oblékání. Nejsilnější skupinou jsou – jak politicky, tak ekonomicky – centrální Thajci. Ačkoliv mluvený jazyk se podle oblasti výrazně liší, psaný jazyk je všude stejný. Mezi další menšinové obyvatele, kteří používají thajské nářečí, patří Lao Song, Phuan, Phu Thai, Shan, Thai Khorat, Thai Lu nebo Yaw.

Čínská populace tvoří přibližně 11% celkového počtu obyvatel. Na severu země můžete najít také skupiny čínských muslimů – Hui, kteří v Thajsku hledali na konci 19. století útočiště před náboženskou a etnickou diskriminací. Číňané žijící v Thajsku mají s obyvatelstvem daleko lepší vztahy než kdekoliv jinde na světě. Je to způsobené částečně historickými důvody, ale velkou měrou také tolerancí.

Číňané přicházeli do Thajska jako obchodníci, zejména ve 14. století. Na konci 18. a na začátku 19. století a v letech válek se velkou měrou podíleli na obnově thajské ekonomiky. Začlenění Číňanů do thajské populace bylo tak úspěšné, že v polovině 19. století měla více jak polovina bangkokské populace čínskou nebo míšenou krev. V minulosti se objevovaly protičínská období, avšak Číňané stále dominují thajskému obchodnímu sektoru. I zde v Thajsku si Číňané zachovávají své tradiční zvyky a obřady.

Národnostní menšiny

Druhou největší národnostní menšinou žijící v Thajsku tvoří Malajci – asi 4%. Většina z nich obývá provincie Yala, Songkhla, Pattani a Narathiwat. Zbývajících 10% populace tvoří malé skupiny Vietnamců, Kmérů, Monů, Semangů, Mokenů, Htinů, Mabriů nebo Khamů. V Thajsku žije také malý počet Evropanů a jiných neasijských národností.

Horské kmeny

• Karenové (Kariang)
  Země původu je Barma, zdrojem obživy je pěstování rýže, zeleniny a domácích zvířat.
• Hmongové (Meo nebo Maew)
  Země původu je jižní Čína, dnes žijí v Thajsku, Laosu a Vietnamu, pěstují rýži, kukuřici a opium.
• Mienové (Yao)
  Země původu je střední Čína, dnes žijí v Thajsku, jižní Číně, Laosu, Barmě a Vietnamu. Pěstují rýži, kukuřici a opium.
• Lahuové (Musoe)
  Země původu je Tibet. Dneš žijí v jižní Číně, Thajsku, Barmě. Pěstují rýži, kukuřici a opium.
• Akha (I-kaw)
  Země původu je Tibet. Dnes se vyskytují v Thajsku, Laosu, Barmě, Yunnanu. Pěstují rýži, opium a kukuřici.
• Lisu (Lisaw)
  Země původu je Tibet. Živí se pěstováním rýže, kukuřice, opia a domácích zvířat.

Náboženství

V Thajsku existuje svoboda náboženství. Zhruba 95 % vyznavačů buddhismu jsou tzv. theravada buddhisti. Theravada byla sekta buddhismu Malé cesty (tzv.hinájána ). Existuje ještě Velká cesta neboli mahájána. Thajci běžně nazývají své náboženství Lankavamsa, což znamená v překladu srílanská rodina nebo srílanský kmen, protože v době království Sukhothai bylo oficiálně toto náboženství ze Srí Lanky přijato. Therevada se odvolává na rané formy buddhismu praktikovaného během ashocké a postashocké periody v jižní Asii. Raná dvaravati forma buddhismu, která existovala do 10. až 11. století není totožná s podobou, která se vyvinula v thajských oblastech po 13. století.

Buddhismus je nábožensko-filozofické učení indického myslitele Buddhy (6. stol. před n/l. ), které nabádá, aby člověk řádně plnil své životní úkoly, aby soucítil se všemi živými bytostmi a cílevědomě přemáhal utrpení. Buddhističtí kněží a mniši, právě tak jako jeptišky, chodí všichni stejně oblečeni bez ohledu na hodnost. Muži jsou zahaleni do volné oranžové látky, která je upravená do formy pláště, a ženy jsou oděny bíle.

Procentuelně je v Thajsku vzdělaných asi 94% podílu obyvatel. Jako v mnoha dalších věcech patří i toto číslo mezi nejvyšší v jižní a jihovýchodní Asii. Vláda v roce 1993 zvýšila povinnou školní docházku z šesti na devět let. Od roku 1997 mají všichni občané právo na dvanáctiletou školní docházku. Děti začínají školní docházku v šesti letech a základní trvá šest let. Poté následují tři roky studia na střední a tři roky studia na vysoké škole. V zemi existuje i řada škol, které jsou zřízeny v klášterech a poskytují mnohdy jedinou možnost pro vzdělání dětí v odlehlých oblastech. Privátní a mezinárodní školy jak pro cizince, tak pro místní se nacházejí zejména v Bangkoku a v Chiang Mai. V zemi existuje přibližně 12 veřejných a 5 soukromých univerzit a také velký počet škol zaměřených na obchod a techniku. Dvě z thajských univerzit Thammasat a Chulalongkorn se řadí mezi 50 nejlepších univerzit v Asii.

Zdravotnictví je v Thajsku na dobré úrovni, ale pouze přibližně 60 % populace má k němu přístup. V Thajsku připadá na jednoho lékaře neuvěřitelných 4 000 osob. V tomto směru je Thajsko za takovými zeměmi, jako je Guatemala nebo Sudán.

I přes tlak změn, které si dnešní doba žádá, thajská společnost je relativně stabilní. V Thajsku, stejně jako ve zbytku Asie, je velmi důležitý prvek tzv. prodloužené nebo rozšířené rodiny. Děti žijí se svými rodiči, často s nimi spí ve stejné místnosti až do sňatku. Jen zřídkakdy se vyskytuje případ, aby mladí lidé žili sami. Tyto případy můžete vidět v Bangkoku, kam se mladí lidé stěhují za výdělkem.

Staří lidé mají vždy neuvěřitelný respekt jak v rodině, tak v celé společnosti. V Thajsku neexistuje kastovní systém, nicméně existuje zde jistá sociální hierarchie, která je završena postavením panovníka, a ta je velmi přísná a neohebná. Sociální postavení je mnohdy diktováno postavením, bohatstvím rodin a jejich styky. Postavení mužů a žen není rovnocenné, ačkoliv ženy v tuto chvíli hrají, např. v ekonomice, důležitější roli než
muži. Hierarchie prostupuje každodenním životem. Tradiční thajský pozdrav tzv. „wai“, kdy se sepnou ruce a sepjané se přiblíží k bradě, je také ukázkou postavení člověka. Jakmile je člověk, kterého zdravíte, ve vyšším společenském postavení než vy, musíte dát sepjaté ruce výš a výš. Jestliže je vzdálenost postavení propastná, musíte se k objektu vaší zdravice přiblížit po kolenou. Jiná zásada správné etiky je nikdy nezvýšit hlas, což na druhou stranu mnohdy propastné rozdíly tříd překračuje.